Krkonoše, naše nejvyšší pohoří, skrývají mnoho příběhů. Některé jsou plné krásy, jiné mrazivého osudu. Mezi ty druhé patří i legendární událost z roku 1913, která navždy spojila jména Bohumila Hanče a Václava Vrbaty s drsným, ale nádherným prostředím Zlatého návrší. Mohyla, která zde stojí, není jen památníkem, ale i tichým svědectvím o lidské odvaze, přátelství a neúprosné síle hor. Připravte se na cestu za historií, dechberoucími výhledy a silným poselstvím, které tato památka nese.
Byl březen roku 1913 a na krkonošských hřebenech se konal mezinárodní lyžařský závod na 50 kilometrů. V té době byly lyže, jak je známe dnes, teprve v plenkách a vybavení zdaleka neodpovídalo náročnosti tratě. Mezi favority patřil i Bohumil Hanč, uznávaný sportovec a idol davů.
Závod začal za relativně příznivého počasí, avšak během dopoledne se počasí v horách drasticky změnilo. Přišla prudká vánice, mlha a krutý mráz, který během několika okamžiků proměnil Krkonoše v nehostinnou ledovou pustinu. Většina závodníků se buď vzdala, nebo byla organizátory stažena z trati. Bohumil Hanč však bojoval dál. Věren svému slibu a cti sportovce, nechtěl se vzdát. I když mu docházely síly, bojoval s neúprosnou vichřicí, sněhem a vyčerpáním.
Ztrácel orientaci, tělo mu odmítalo poslušnost, ale mysl hnala dál. Původní text, později zpracovaný i v díle „Synové hor' od Františka Kožíka, barvitě popisuje jeho vnitřní boj, myšlenky na rodinu a touhu nevzdat se před nepřítelem, byť jím byly jen přírodní živly. Vyčerpán klesl Hanč v závěji sněhu, ale ještě se z posledních sil pokoušel bojovat dál.
Václav Vrbata, přítel Bohumila Hanče a také lyžař, se v té době pohyboval v okolí. Když viděl Hanče v kritické situaci, neváhal ani vteřinu. Přesvědčen o nutnosti okamžité pomoci, daroval mu svůj kabát a rukavice, aby ho alespoň částečně ochránil před mrazem. Věděl, že se tím sám vystavuje smrtelnému nebezpečí, ale kamarádství a lidskost pro něj byly nadřazeny vlastní záchraně.
Václav Vrbata se pak vydal hledat pomoc, ale v zuřící vánici se sám ztratil a umrzl nedaleko Hanče. Jeho tělo bylo nalezeno u Hančových lyží, což symbolicky stvrdilo jeho nesobecké odhodlání. Bohumil Hanč byl posléze nalezen a převezen na Labskou boudu, kde však svým zraněním podlehl. Oba sportovci se stali symboly hrdinství, vytrvalosti a obětavosti.
„Jejich smrt nebyla marná. Stala se vzorem skálopevné národní tvrdosti v cestě za vytyčeným cílem, pro slavné jméno národa. Stejně tak se stal Václav Vrbata příkladem obětavosti, která pohrdá i vlastním životem, když může pomoci druhovi.'
Inspirováno Františkem Kožíkem, Synové hor
Mohyla Hanče a Vrbaty se nachází na Zlatém návrší, strategickém místě s nádhernými výhledy. Její návštěva je oblíbeným cílem turistů, kteří si chtějí připomenout tuto událost a zároveň si užít krásu krkonošské přírody. Pamatujte však, že hory dokážou být zrádné, proto vždy dbejte na aktuální počasí a vybavení!
Nejčastějším výchozím bodem je parkoviště v Horních Mísečkách, kam se dostanete autem nebo autobusovou linkou. Odtud se vydáte po žluté turistické značce směrem k Bývalým Jestřábím boudám a dále po modré značce až k Vrbatově boudě. Tato část trasy vede po historické Masarykově horské silnici, která byla vybudována v letech 1930-1936. I když je pro osobní vozy uzavřena, v letní sezóně zde funguje speciální turistická autobusová linka, která vás pohodlně vyveze až k Vrbatově boudě.
U Vrbatovy boudy, která dnes poskytuje občerstvení a je výchozím bodem pro další túry, si můžete odpočinout a nabrat síly.
Od Vrbatovy boudy je to k Mohyle Hanče a Vrbaty již jen kousek - necelý jeden kilometr po asfaltové cestě. Mohyla je snadno dostupná a viditelná. Kolem mohyly prochází červená turistická značka, která vede ze Špindlerova Mlýna dál k Harrachovým kamenům. Chcete-li pokračovat k prameni Labe, od mohyly vás tam zavede žlutá značka.
Celá trasa z Horních Míseček přes Vrbatovu boudu k mohyle a zpět, s malou odbočkou na Šmídovu vyhlídku, je spíše lehčí. Z Vrbatova návrší se vám naskytnou úchvatné výhledy na široké okolí, včetně Harrachových kamenů a Zlatého návrší. Po hřebeni tohoto návrší dokonce prochází pomyslná hranice mezi Libereckým a Královéhradeckým krajem.
Oblast kolem Mohyly Hanče a Vrbaty nabízí mnohem více než jen historickou památku. Je to brána k dalším ikonickým krkonošským místům. Z Vrbatova návrší můžete pokračovat po modré značce zhruba 3 km až na Medvědín, oblíbené centrum zimních sportů i letní turistiky. Velmi doporučujeme odbočku k Šmídově vyhlídce, která nabízí jedny z nejkrásnějších panoramatických pohledů na české Krkonoše.
Nezapomeňte se zastavit, pokochat se a vnímat majestátnost hor, které byly svědky mnoha lidských příběhů, včetně toho o Hančovi a Vrbatovi. Z vyhlídky pak cesta vede zpět do Horních Míseček, čímž se okruh uzavře.
Návštěva Mohyly Hanče a Vrbaty je mnohem více než jen výlet na hory. Je to pouť k místu, které dýchá historií, hrdinstvím a lidskou sounáležitostí. Co vás sem přiláká?
Mohyla Hanče a Vrbaty není jen hromada kamení na horském hřebeni. Je to trvalý symbol, který nás učí o odvaze, přátelství a respektu k horám. Každý, kdo toto místo navštíví, si odnese nejen krásné fotografie, ale především hluboký dojem z příběhu, který je vytesán nejen do kamene, ale i do historie naší země. Pokaždé, když stanete na Zlatém návrší a pocítíte sílu krkonošského větru, vzpomeňte si na dva muže, kteří zde v roce 1913 zanechali odkaz hodný hrdinů.