Když se řekne jméno Taylor Sheridan, filmoví nadšenci si obvykle vybaví temné, drsné a psychologicky hluboké příběhy z amerického venkova, jako jsou Sicario, Wind River nebo oceňovaný seriál Yellowstone. Jeho rukopis je zárukou kvality, propracovaných postav a realistické atmosféry. Proto byl snímek Kdo mi jde po krku (v originále Those Who Wish Me Dead) s Angelinou Jolie v hlavní roli netrpělivě očekáván. Akční thriller zasazený do divoké Montany, s lesními požáry a neúprosnými zabijáky v patách, sliboval napínavou jízdu. Ale naplnil tato velká očekávání, nebo se stal spíše zklamáním?
Srdcem filmu je Hannah Faber (Angelina Jolie), elitní hasička, jejíž duše je poznamenána tragédií z minulosti, kdy při požáru ztratila své kolegy. Hannah se snaží uniknout vlastním démonům, žijící osaměle na strážní věži uprostřed rozlehlé montanské divočiny. Její rutinu naruší nečekaný nález - dvanáctiletý chlapec jménem Connor, otřesený a zakrvácený, který právě unikl brutální vraždě svého otce. Ukáže se, že Connor je klíčovým svědkem v případu, který ohrožuje mocné hráče, a dva nelítostní nájemní vrazi jsou mu v patách.
Co začíná jako prostý útěk, se brzy promění v boj o přežití v doslovném pekle. Vrazi se totiž rozhodnou založit rozsáhlý lesní požár, aby zametli stopy a donutili své oběti do pasti. Hannah a Connor se tak ocitají v neprostupné divočině, obklopeni plameny, zatímco jim v patách jdou chladnokrevní zabijáci. Film tak kombinuje prvky survival thrilleru s klasickým akčním žánrem, vše v kulisách dechberoucí, ale zároveň smrtící přírody.
Jméno Taylora Sheridana je samo o sobě magnetem pro diváky hledající inteligentní a drsné filmy. Jeho předchozí práce, jako je scénář k filmu Sicario: Nájemný vrah, který prozkoumával morální dilemata války s drogami, nebo režie a scénář k filmu Wind River, působivému krimi zasazenému do indiánské rezervace, z něj udělaly jednoho z nejuznávanějších tvůrců současnosti. I televizní seriál Yellowstone s Kevinem Costnerem, který nabízí komplexní pohled na rodinné drama a boj o půdu, potvrdil jeho talent pro vrstevnaté vyprávění.
Typickým rysem Sheridanovy tvorby je detailní vykreslení postav a důraz na motivace, které stojí za jejich činy. Jeho hrdinové jsou často zlomení, ale odolní jedinci, kteří se potýkají s těžkými morálními volbami v nemilosrdném světě. Právě tato charakteristická hloubka však byla v případě filmu Kdo mi jde po krku předmětem největší kritiky. Mnozí fanoušci a recenzenti se shodují, že film postrádá pro Sheridana tak typickou propracovanost, a působí spíše jako přímočarý B-thriller z devadesátých let, což nemusí být nutně pochvala.
Navzdory hvězdnému obsazení a zajímavé zápletce film Kdo mi jde po krku narazil na smíšené, často spíše negativní reakce. Hlavní výtky se točily kolem několika klíčových bodů:
I přes převládající kritiku se na filmu najdou světlé momenty. Angelina Jolie i v omezeném prostoru dokáže plně zaujmout svou přítomností a dodává postavě Hannah jistou dávku drsnosti a zranitelnosti. Vizuální stránka filmu, zejména záběry na majestátní krajinu Montany, je úchvatná a kameramanovi se podařilo zachytit syrovou krásu divočiny. Navzdory pomalému rozjezdu se po překonání úvodní hodiny tempo zlepší, a film díky poměrně krátké stopáži (kolem 100 minut) rychle uteče, což někteří vnímají jako úlevu.
Film Kdo mi jde po krku představuje pro Taylora Sheridana zajímavý, byť kontroverzní bod v jeho filmografii. Zatímco jeho fanoušci si zvykli na promyšlené a charakterní drama, tento snímek působí jako přímočarý akční thriller, který sází spíše na efekty a honičky než na psychologickou hloubku. Pokud hledáte nenáročný akční film s atraktivním obsazením, který rychle uteče a neurazí, může být "Kdo mi jde po krku" přijatelnou volbou. Ovšem ti, kteří od Taylora Sheridana očekávají další Wind River nebo epizodu Yellowstone, pravděpodobně odejdou zklamaní.
Zamyšlení: Kdo mi jde po krku je příkladem filmu, který se snaží balancovat mezi uměleckou vizí a mainstreamovým žánrem. Ačkoli se snažil využít potenciál svých tvůrců a herců, výsledkem je snímek, který bohužel příliš často sklouzává k průměrnosti a nenaplňuje velká očekávání, jež s sebou nesou jména jako Taylor Sheridan a Angelina Jolie. Zda se jedná o ojedinělý přešlap, nebo signál posunu v Sheridanově filmové tvorbě, ukáže teprve čas.