Baklava. Stačí vyslovit toto jméno a v mysli se nám okamžitě vybaví sladká, křupavá pochoutka plná ořechů, provoněná medem či sirupem. Není divu, že si tento dezert získal srdce milionů lidí po celém světě, zejména v zemích s bohatou historií Osmanské říše. Od arabských zemí a Balkánu až po zakavkazské republiky, baklava je synonymem pro slavnostní okamžiky a pohoštění. Její původ sahá hluboko do minulosti, ale její jedinečná chuť a receptura přetrvaly dodnes, čímž si zajistila své místo na vrcholku žebříčku nejpopulárnějších dezertů.
Přesný původ baklavy je předmětem mnoha debat, ale všeobecně se shoduje, že její největší rozmach a popularitu zažilo v období Osmanské říše. První zmínky o podobných sladkostech se datují už do 8. století, kdy ji Asyřané připravovali ve formě úzkého chleba s ořechy a medem. Tehdejší příprava těsta byla nesmírně pracná, kuchaři trávili hodiny válením těsta, dokud nebylo maximálně tenké, často pokrývající celý stůl. Tato pracnost a výjimečnost předurčovaly baklavu jako dezert pro ty nejvybranější a nejbohatší.
Významný zlom nastal, když Osmané dobyli Konstantinopol (dnešní Istanbul). Řekové, kteří tam přicestovali za obchodem, objevili její delikátní chuť a recept si odvezli domů. Lehce si jej upravili, z původního tlustého těsta vytvořili tenoučké vrstvy filo (nebo yufka), které by podle tradice mělo být tenké jako ušní lalůček. Další úpravy přinesli Arménci, kteří přidali skořici a hřebíček, a Arabové, kteří ji obohatili o růžovou vodu a kardamom. Všechny tyto vlivy formovaly dnešní podobu baklavy, kterou známe a milujeme.
V roce 1900 byl ve Washingtonu vynalezen přístroj, který výrazně zjednodušil pracné válení těsta, čímž se baklava stala dostupnější širší veřejnosti. V té době se kuchaři z celé západní Evropy sjížděli do Osmanských kuchyní, aby se naučili tajemství její přípravy. Osmanští sultáni si baklavu oblíbili nejen pro její chuť, ale i pro její údajné afrodiziakální účinky. Ingredience jako med, pistácie a skořice byly považovány za posilující, což bylo v kontextu sultánových harémů více než žádoucí.
Základem každé dokonalé baklavy je tenké vrstvené těsto filo. Toto těsto je umně skládáno do mnoha tenkých vrstev, přičemž každá je pečlivě potřená rozpuštěným máslem. Mezi tyto vrstvy se následně sype štědrá vrstva jemně nasekaných ořechů, nejčastěji pistácií, mandlí či vlašských ořechů. Tradiční postup zahrnuje opakované skládání vrstev těsta, ořechové náplně a opět těsta, čímž vzniká bohatá a komplexní struktura.
Po upečení do zlatova je baklava obvykle prolitá sladkým sirupem, často obohaceným o med, citronovou šťávu nebo další aromatické přísady, jako je růžová voda. Tento sirup nasákne do křupavého těsta a ořechů, čímž se vytvoří nezaměnitelná sladká a lehce lepkavá chuť.
Ačkoli základní principy přípravy baklavy zůstávají stejné, existuje nespočet lokálních variací, které odrážejí kulinářské tradice jednotlivých regionů. Turecký Gaziantep je celosvětově proslulý svou "Antep Baklavou", která získala i chráněné geografické označení. V Íránu se můžete setkat se sušenou baklavou s příchutí růžové vody, často krájenou do tvaru diamantu.
Typické varianty zahrnují:
V různých kulturách se baklava spojuje s konkrétními oslavami. Balkánští muslimové ji připravují při svátku Ramadánu, zatímco křesťané ji tradičně podávají o Velikonocích a Vánocích. Řecká tradice pak velí připravovat baklavu z 33 vrstev filo těsta, symbolizujících věk Ježíše Krista při jeho ukřižování. V Afghánistánu se často servíruje ve tvaru trojúhelníku zdobeného pistáciemi, v Azerbajdžánu zase jako pahlava ve tvaru diamantu s ořechem, zejména při oslavách příchodu jara.
Podobně jako její původ, i etymologie slova "baklava" je předmětem diskusí. Jedna z teorií naznačuje, že pochází z mongolského slova "baγla", což znamená "zabalit", odkazující na způsob přípravy. Jiná verze spojuje slovo s arménskými slovy "bakh" (vypůjčit) a "halvah" (sladkost), což by mohlo naznačovat směsici vlivů. Bez ohledu na původ je dnešní baklava univerzálně rozpoznávanou a milovanou sladkostí.
Baklava je více než jen dezert. Je to svědectví o bohaté historii, umění kulinářské tradice a propojení kultur. Její komplexní chuť, dokonalá textura a neodolatelná vůně z ní dělají ideální zakončení každého jídla a oslavy. Ať už ji ochutnáte v tradiční turecké kavárně, nebo si ji připravíte doma, baklava vždy přinese kousek orientálního kouzla na váš stůl.