Bitva u Slavkova: Napoleonovo mistrovské dílo na moravské půdě

Bitva u Slavkova, známá též jako Bitva tří císařů (Austerlitz), je bezesporu jedním z nejvýznamnějších střetnutí napoleonských válek a zároveň jednou z nejslavnějších bitev, která se kdy odehrála na území České republiky. Co ale stojí za tímto historickým mezníkem, který se odehrál 2. prosince 1805 a jaké události mu předcházely?

Předzvěst bitvy: Napoleonovo tažení a spojenectví proti němu

Než se na Moravě rozhořela bitva, Napoleon Bonaparte vedl bleskové tažení, během kterého donutil ke kapitulaci rakouskou armádu v Bavorsku. Zbytky rakouských sil se spojily s ruskými oddíly a ustupovaly přes Dolní Rakousko až na Moravu, k Olomouci. Tam se k nim přidaly další ruské posily, což přimělo cara Alexandra I. k ofenzívě. Spojenecká vojska se vydala směrem k Brnu a obsadila pozice od severu Olomoucké silnice přes Staré Vinohrady až po Pracký kopec a Telnici.

Záměrem spojenců bylo úderem levého křídla rozbít pravé křídlo Napoleonovy armády, odříznout ji od spojovacích linií s Vídní a zničit ji nebo zatlačit do Čech. Proti sobě stálo asi 90 000 spojeneckých vojáků a zhruba 75 000 Napoleonových veteránů.

Průběh bitvy: Mistrovská strategie a "Lví skok"

Napoleon, vědom si početní nevýhody, vsadil na lest a brilantní strategii. Spojenci obsadili Prateckou výšinu a rozmístili na ni svou armádu s děly. Napoleonovy jednotky se naopak stáhly do nížin a obsadily vrcholy Santon a Žuráň. Pro spojence bylo velkým překvapením, když Francouzi zaútočili na Prateckou výšinu, přestože byli v menšině.

Klíčovým momentem bitvy byl tzv. "Napoleonův lví skok", kdy sbor maršála Soulta, krytý mlhou, nepozorovaně dorazil k Praci a prudkým útokem dobyl Staré Vinohrady a Pracký kopec. Nepomohl ani zásah carské ruské gardy, bitva byla ztracena. Spojenci byli nuceni opustit bojiště a ve zmatku se stáhnout ke Slavkovu.

Rakousko-ruské jednotky v prostoru Sokolnic byly z větší části obklíčeny a přinuceny ke kapitulaci. Jen malé části se podařilo uniknout přes hráze zamrzlých rybníků. Zde se také zrodila legenda o tisících ruských vojáků, kteří se měli v rybnících utopit, avšak poválečné výlovy prokázaly pouze utopené koně a ztracený válečný materiál.

Ruský sbor generála Bagrationa vedl poměrně izolovaný boj se sborem maršála Lannese u Tvarožné a v prostoru Olomoucké silnice. Přestože i Bagration utrpěl značné ztráty, nebyl rozdrcen a se svým sborem jako jediný ustoupil v dobrém pořádku.

Následky a odkaz bitvy

Spojenecká vojska nebyla již schopna boje a ustupovala směrem na Hodonín do Uher. 6. prosince bylo na slavkovském zámku podepsáno příměří. Bitva u Slavkova se stala v dějinách významným pojmem a sám Napoleon si ji cenil nejvýše ze všech bitev, které svedl. Proč? Protože prokázala jeho vojenský genius a strategické myšlení.

Dnes bitvu u Slavkova připomíná památník Mohyla míru a každoroční vzpomínkové akce, včetně rekonstrukcí bitvy, které lákají tisíce diváků z celého světa. I v roce 2024 se plánují vzpomínkové akce, včetně rekonstrukce bitvy u Tvarožné a pietního aktu u Mohyly míru. Účastníci z mnoha zemí se sjedou, aby si připomněli tuto významnou událost evropské historie. Rekonstrukce bitvy slibuje ukázat závěr bojů na Prateckých výšinách a ústup koaličních sil z této klíčové pozice. Bude zajímavé sledovat, jak se letos podaří ztvárnit tento klíčový moment bitvy.

Bitva u Slavkova je nejen připomínkou vojenského střetnutí, ale i mementem nesmyslnosti válek a výzvou k mírovému řešení konfliktů. Navštívili jste někdy památník Mohyla míru? A co vás na bitvě u Slavkova nejvíce fascinuje?